Jak princezna Běla ženicha vybírala

Na jednom hradě v Čechách kdesi,
nebo to bylo na Moravě?
Teď si nejsem jistý.
Však vím, že tam byly hustý lesy,
a řeky čistý.

Tak tam jedna princezna žila.
No žila, lebedila si.
Tuze krásná byla.
Jako liška měla vlasy.
oči jako lesní tůňky,
krásný ruce, nohy, i jiný části těla.
No zkrátím to, krásný měla všechny buňky.
A jmenovala se Běla.
A tahleta Běla byla ve věku,
kdy zajímaly jí chlapi.
Kdyby to bylo v pravěku,
tak se prostě nechá lapit.
Ale princezna, ta si dobře vybrat musí.
Nemá ráda vejtahy a hlupce,
tlustí se jí hnusí,
radši by rytíře nežli kupce.
I napsala inzerát do královských novin.
Prince že hledá.
Ať přijede z hor či z rovin,
nejlepšímu ruku svou že dá.
Princů přijela kopa, snad i více.
Byl to výkvět, elita.
Urození byli sice,
ale většinou jelita.
Ty tlustý vyřadila hnedle.
Další se chtěli pořád bít.
Byli skvělí jenom v sedle
a uměli sprostě klít.
Deset mělo vnoučata,
čtyři pravnoučata,
dva zemřeli cestou.
Jeden se zajímal jen o morčata.
Další včera popravil svou ženu. Už šestou.
Pár jich jako duha pilo.
Pět na měsíc v noci vilo.
Byli tam proutníci.
i dva svatí poutníci.
A těch blbejch, jé těch bylo.
Přijeli i zcela chudý.
Takže kolik nám jich zbylo?
Tři všehovšudy.
Tři urození, chytří, silní.
Majetek měli slušný.
Jakžtakž pilní.
A život přiměřeně rušný.
Jejich panství se dobře daří.
Ani mladí, ani staří.
A přiznejme, že i celkem milí.
Takže kdože jsou ti zbylí?
Hynek z Dlouhé Lhoty
výrobu má na kalhoty.
Hubert z Vysoké Hůrky
má továrničku na brambůrky
a Hugo z Hlubokého Dolu
vyrábí prášky proti břichabolu.
Ctí je, že za práci umí vzít.
Po jejich boku dalo by se žít.
Avšak koho vybrat, koho zvolit?
Lepší je snad čerta holit,
lehčí je stonožce punčochy šíti,
než v tomto sudím býti.
Bělu čeká těžká noc.
Musí rozhodnout,
koho si vyvolí.
Tři je věru na jednu moc.
A rozhodnutí ji asi zabolí.
Ta zodpovědnost ji teď žere.
Má strach, že si nevybere.
Ach komu, komu lásku slíbí,
když všichni se jí líbí?
Boj musí rozhodnout.
Však neměli by se hoši zabodnout.
Jeden by měl sice oba skolit,
ale tak ňák s citem.
Proto takové disciplíny musí zvolit,
aby dva propadli sítem,
avšak přežili ten pád.
A Běla jim dá potom aspoň řád.
Ráno rytíři urození
čekají, koho že si Běla zvolí.
Do smíchu jím zrovna není,
čekání totiž někdy bolí.
Tuší, že je čeká pěkná mela.
Ale pozor,
již přichází Běla.
Rytíři na pozdrav pozvednou meč
a Běla k nim má řeč.
Toho budu já,
ten bude můj,
kdo z chlíva vyvozí hnůj
a mou sochu uplácá z toho hnoje.
Tak nestůjte, co je, co je!
Makat, makat!
Kdo mě chce, nemůže se flákat.
Princové se lekli zprvu,
princezně se chtěli jinak dvořit.
Ale pak o závod vozili tu mrvu,
aby princeznu z ní mohli tvořit.
Stavěli lejno nelejno.
A zvládli to tak ňák nastejno.
Princezna se kouká na ta díla
a říká: No to je teda síla!
Hezkou jste mě uplácali.
Teď vyndejte si ruce z kapsy,
já vám něco povím chlapci.
Tohle rozhodnout se nedá.
Všichni smrdíte až běda.
Rychle umýt, mýdlem nešetřte,
pak se čistě převlečte.
Nástup u mě bude přesně v pět.
Ale ještě před tím,
Ten hnůj odvozte zpět.
Když pátá zvoní,
rytíři před Bělou stojí celí ve zlatě.
Jsou čistí a voní
po heřmánku a po mátě.
Vypadají trochu nesměle,
když očima visí na Běle.
Copak si na ně vymyslí nyní?
Snad se zase neušpiní.
Ale pozor, Běla slova se ujímá.
Ať poslouchá, koho to zajímá.
Podruhé vás princové zdravím.
Všichni postupujete do druhého kola.
Proto slyšte, co vám nyní pravím.
Každý dostane jednoho vola.
Ve vašich očích vidím otázku,
co s volem.
Tak tedy, ten získá moji lásku,
co v závodě třikrát kolem
hradu
vítězem se stane.
Do klání dám vám jednu radu:
Bojujte ze všech sil,
Kdo spadne, ať rychle vstane.
Kdo první protne cíl,
mým mužem se stane.
Druhý a třetí smůlu mají.
Dostanou však ty své volky,
ať se aspoň dobře nají.
A pošlu jim ještě ňáké holky.
Princům spadla brada.
No to je nápad teda.
Teď dobrá je každá rada.
Rytíř na koně přec sedá.
Na Bělu snad dlouho slunce pralo.
Leč co se dělat dalo?
Úkol je úkol
a lid poddaný se schází již vůkol,
aby se dobře bavil
a pak nového krále slavil.
Běla chudák neví komu fandit.
Se všemi chtěla by randit.
Však jen jeden vítězem má se státi.
Jen jednomu ruku může dáti.
Ale pozor, již voly vedou.
Princové mají barvu bledou.
Ač se jistě trochu bojí,
statečně tu stojí,
odhodláni pevně,
neprodat svou kůži levně.
Vědí, že se nedají,
když na voly sedají.
Ale to již výstřel z děla,
rozhýbe ta volská těla.
Lid s úžasem čumí,
jak vůl běžet umí.
Zuby nehty, nehty zuby,
princové se drží fest.
Volům jde pěna z huby,
věru těžký to závod jest.
V prvním kole Hugo vede,
Ale Hynek též dobře jede.
A Hubert je třetí jen těsně.
Pak však Hugův vůl
uklouz po pecce z třešně.
A oj oj oj, Hugo k zemi padá.
Závodu není ještě ani půl.
Teď Hynek je v čele.
Ale pozor, pozor! Kláda!
Starej vůl se odrazil jak malé tele
a i s Hynkem se na zemi válí.
Dvě kola. Cíl je ještě v dáli.
Když ztratili ti dva janci,
Hubert ucítil svou šanci.
Bičem žene vola.
Do cíle zbývá půl kola.
Poslední překážka
příkop hadí.
Hynek letí do vody
A vůl si, věřte nevěřte,
klidně kadí.
No to jsou teda závody.
Ale již se sem Hubert s Hugem řítí.
Jenže snad že jim slunce do očí svítí,
odraz špatně odhadnou
a vedle Hynka dopadnou.
Však všichni tři skáčí na hřbety volů
a bok po boku
ženou voly do skoku.
Do cíle je to teď z kopce dolů.
Boj to bude na ostří nože,
vždyť jde o trůn i Bělino lože.
Voli se řítí po trávě,
tělo na těle, hlava na hlavě.
Poslední proutěnka, to už bude snadné,
tady sotva někdo spadne.
Biče voly bijí.
Á hop a skok!
Ale né, to je šok.
Všichni nosem zemi ryjí.
Síla, rychlost, vytrvalost, vše je houby platný,
když odraz mají voli špatný.
Hoši vyskočí, ale dobytek si klidně leží.
No co princové mohou dělat asi?
Po svých běží
zbytek trasy.
Neběží se jim lehce,
ale nikdo vzdáti nechce.
Prsa na prsa, tělo na tělo,
vždyť komu by se teď prohrát chtělo?
A tak se stalo, na co byste nikdy nevsadili.
Mrtvý závod, vítěz ni poražený žádný.
Princové se do trávy posadili
a Běla má k zlosti důvod pádný.
Celou noc v mozku dráty žhaví,
jak rozhodnout stále neví.
Očka vůbec nezavřela.
Až k ránu myšlenka jako střela
nápad ji vnukla.
Radostí skoro pukla.
Zpívala si olala olala,
rytíře hned svolala, svolala.
Všichni tři v krátkém mžiku,
stojí tu v jednom šiku.
Modřin mají sice dosti,
ale naštěstí celé kosti.
A modřiny, ty se zhojí.
Možná se teď trochu bojí.
Copak je čeká asi?
Komupak nastanou královské časy?
Nejistota je zžírá.
Co je čeká nevědí.
A tak každý Běle na ústa zírá,
co jim asi povědí.
A pozor, Běla vstává,
rukou znamení dává.
Prosím o trochu ticha.
Další zkouška prověří vaše břicha.
No netvařte se tak plaše.
Závod bude takový,
kdo první sní mísu hrachový
kaše,
pak čtyři buchty makový,
teplého chleba čtyři krajíce
se sádlem a z cibulí,
na to dvě stehna ze zajíce.
Pak se soudek piva vykulí
a ten pěkně pospolu
vypijete u stolu.
I další chod
vám jistě přijde vhod.
Že nejsme podřadný hotel,
čočkové polívky dostanete kotel.
A na závěr tohoto sportu
dostanete pořádný kus dortu.
A flák uzenýho k tomu.
Rytíři myslí, že je klamou slechy.
U sta hromů,
copak máme místo břicha měchy?
To vydržet se nedá.
Od kdypak se takhle ženich hledá?
Ale Běla to řekla jasně.
No nezačíná to moc krásně.
Ovšem na výběr tu není,
proto už hoši zuby cení.
A už se to nosí.
Už se klukům čela rosí.
No všecka čest,
cpou to do sebe teda fest.
Nebudu popisovat jednotlivé chody.
Však věřte, divné to byly hody.
Při polívce rázem zvadli
a pod stůl všichni padli.
Jaký div po tom co snědli.
A sotva by se asi zvedli,
kdyby neměli s prominutím sračku jako bič.
Ta od stolu je hnala rychle pryč.
No já to řeknu na rovinu.
Neuběhli cesty ani polovinu
a měli po těch dobrotách
plno v kalhotách.
Po tomto trapasu jako hrom,
nastal v klání velký zlom.
Rytíři táhli domů s ostudou,
na tomhle hradě prý už nebudou.
Uháněli rychle v dáli
a všichni se jim strašně smáli.
A jak to bylo dál?
To bych vám tedy vidět přál.
Běla si vzala pasáka hus.
Takzvaného husopasa.
On to byl chlapa kus,
bála se ho celá chasa.
A šťastně se jim žilo spolu.
Jak v loži, tak u stolu,
nakonec i na tom trůně.
Žili život plný barev a vůně.
Rozhodně nežili bídně.
Všechno mi to věřte klidně.
Já sledoval jsem to skryt za křovím.
A nakonec vám ještě povím,
že s tím husopasem Běla
sedm dětí měla.
I když já vím,
a nechci se kasat,
že pár jich bylo s pasákem prasat.
Ale čas nám letí
milé děti.
I této pohádce vypršel čas.
Tak někdy příště zas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *